Legendy o kávě

Jak to s pitím kávy začalo? Historie pití kávy je zahalena mnoha legendami. Ve skutečnosti nevíme, kdy a jak byla přesně káva objevena. Víme ale, že nejstarší věrohodné doklady o kávě pocházejí ze 14. století z Etiopie, odkud se rozšířila, pravděpodobně prostřednictvím obchodníků s otroky, až do Jemenu. Příběhů o objevení kávy ale koluje několik a občas se poněkud rozcházejí. My jsme pro Vás vybrali ty nejznámější a můžete si sami vybrat, které legendě budete věřit…

Jedna z nejčastěji vyprávěných legend o původu kávy popisuje příběh o arabském pasáčkovi jménem Kaldi. Kaldi pásl stádo koz v jemenských horách, když si všiml, že jeho kozy jsou po pozření červených bobulí z jednoho keře veselejší, živější a více dovádějí. Bylo mu to divné, a tak ještě toho večera vše vyprávěl opatovi z blízkého kláštera. Opat dal červené plody sesbírat, povařit ve vodě a následně odvar servíroval modlícím se mnichům v klášteře. Ti byli po vypití schopni vydržet na modlitbách déle a velice rychle si na tento mok dodávající energii zvykli. Během dešťů pak mniši mokré větvičky keřů s červenými plody sušili nad ohněm až jim jich několik omylem spadlo přímo do plamenů. Z bobulí se okamžitě začala linout omamná vůně. Mniši začali rychle bobule z ohně vytahovat a následně je rozdrtili na prášek, ze kterého si připravili nápoj s mnohem intenzivnější vůní a chutí, než měl původní odvar z čerstvých bobulí. Díky této náhodě tak možná poprvé došlo k částečnému pražení kávy.

Hlavní postavou dalšího příběhu je jemenský lékař, kněz a šejk Hadji Omar. Omar přicestoval do Jemenu, aby zde léčil nemocné lidi a shodou okolností vyléčil také krásnou královu dceru. Ta se však do Omara zamilovala, což krále nepotěšilo a nechal proto lékaře vyhnat. Omar město opustil a odebral se do Arábie, kde začal žít v jeskyni u města Ousab. Jednoho dne se mu zjevil překrásný pták, který odpočíval na keři s vonícími květy a červenými plody. Udivený lékař si uvědomil, že takový keř už někde viděl a ihned se k němu vydal. Načesal z něj bobule a zkusil z nich připravit odvar. Při jeho ochutnání pocítil zvláštní lahodnou chuť a po dopití příval energie. Brzy se roznesly zprávy o blahodárných účincích tohoto nápoje, který začal podávat svým nemocným. Zvěsti o účincích nápoje se donesly až k panovníku, který ho vyhnal z města, a ten se rozhodl lékaře omilostnit. Omar se tak vrátil do města jako hrdina a vladař mu nechal dokonce postavit chrám. Údajně byl podle pověsti prohlášen dokonce za svatého.

Další pověst vypráví o šejku Bensaidovi z Adenu, který velmi rád cestoval. Při svém putování po Etiopii narazil na neznámý nápoj z červených bobulí, který měl blahodárné účinky na jeho tělo a mysl. Po návratu domů z cest ale onemocněl a jeho lékaři si s ním nevěděli rady. Šejk si vzpomněl na zázračný nápoj z bobulí, který při svých cestách popíjel a nechal si pro bobule do Etiopie poslat. Po pravidelném užívání odvaru se Bensaid začal skutečně uzdravovat. A protože vypozoroval, že nápoj má úžasné účinky i proti únavě a ospalosti, zavedl jeho pití jako povinnost před nočními modlitbami svých lidí.

Jiná historka o původu pití kávy líčí pověst o Mohamedovi, který kdysi zaspal, a proto nesplnil všechny své povinnosti. Na pomoc mu přiletěl archanděl Gabriel a dal mu vypít zázračný nápoj, který bychom dnes nazvali kávou. Po vypití měl Mohamed najednou takovou sílu, že jak pověst praví „sesadil z koně až čtyřicet mužů a udělal šťastnými čtyřicet žen“. Mohamed díky přívalu energie a nečekané síly načerpané z lahodného moku, vytvořil podle legendy celou islámskou říši.

Další ze starých legend vypráví příběh o hořícím lese, ve kterém rostly i kávové keře. Při požáru větve kávovníku ohořely, ale červené plody plamen pouze ožehl a bobule začaly příjemně vonět až přivábili lidi z širokého okolí. Vůně a chuť nápoje, který z bobulí připravili, byla tak úchvatná, že začali plody k ohni přistrkávat úmyslně. Podle legendy se takto přišlo na to, že ožehnutí ohněm – neboli pražení kávových zrn přispívá chuti kávy.

Příběhů o tom, jak vznikl krásný zvyk pití kávy je opravdu mnoho, který je však ten „správný“ neví nikdo z nás. Necháme tedy na Vás vybrat si, který je ten nejhezčí…